Republikové finále přeboru ČOS

Po našem úspěchu v Praze na 2. kole přeboru ČOS, který se konal 7.června, jsme dostali pozvánku na republikové kolo do Veselí nad Moravou. No nejdříve to vypadalo, že tým vůbec nepostavíme, ovšem zúčastnit se republikového finále ve volejbale, no tak to byla výzva jako hrom a to by se nám taky třeba už nemuselo podařit, tak bylo třeba toho využít. Takže partu jsme horko těžko dali dohromady, též jsme koupili kvůli tomu vlastně nové hráče (i když spíš tak staronové, už jsme s nimi také hráli.. ), jelikož z našeho kádru buď nebyl vůbec zájem nebo lidi nemohli. V sestavě Peťa potápka, Láďa, Kuba, Pavel z Nera (hráč furtsbundou , ale tentokrát nehrálsbundou) Léňa a já jsme vyrazili za krásami Moravy už v pátek odpoledne. Cela bandička jsme si dali spicha až v Praze a po kafíčku a lehké sváče, kterou nám stejně nakonec skoro celou Peťa spořádal, tedy lidi do něj se toho vejde (no jíst jsme museli, protože to by Peťa bez žvance na Moravu nevydržel ?)jsme něco po páté vyrazili směr Veselí nad Moravou. Posádka Peti se nám jevila zpočátku vystrašená, jelikož Peťa možná zkoušel sílu svého nového vozu a pak řka směrem k Leně, že nechť se u pumpy vy….čurá, že po cestě na „hajz“ nestaví, nebylo divu, že jsme Leňu spatřili několikrát nalepenou na bočním okénku a pak taky Kuba se nám zdál takový zamlklý, tak jsme trochu měli strach , kolik ten Petr z toho auta vytáhne a jestli dorazí v pořádku. Ale nutno podotknout, že na cestě zpět nás vytrvalce Peťa vezl, a jel uuuuuplllně krááááásně, takže tou jízdou to asi nebylo . Druhá posádka byla v čele s Pavle řidičem, jeho kamarádkou Pavlou, co ji vysadil v Brně a byl asi dost rád, Láďou a mou maličkostí, taková veselá parta, tedy my s Láďou jsme možná byli veselejší, jelikož jsme si koupili flašku a když nikdo nechtěl, tak jsme ji cestou vypili, ale vlastně ne uplně celou, zbytek se dopil na zdraví na místě. Dorazili jsme asi po 21 hodině a musím říct, že kluci jak slyšeli , že ve 22 h se tam zavírají restaurace, tak šlapaly ševroletům na krky. Zabrali jsme obstojné místečko na ležení, já jsem slavnostně za pomoci kluků natáhla koberec ,tedy červený nebyl, ale jak říkal Peťa, hlavně když v něm nebyly nějaký ty breberky a tam jsme se uložili.Zalehací pořádek nebyl dán, jen Leňa zjistila, že Láďa má širokou matraci, tak se se svou netáhla, no je to holka šikovná, to já jsem si musela dotáhnout svojí a pracně nafukovat, Leňa ta si jen hajnula, jo ty mladý holky , ty jsou ale chytrý !!! Až budu zase někdy mladá, taky si k někomu lehnu a už vím ke komu, asi to bude Peťa, vozí sebou také apartní dvojkarimatku a má slušivou noční košilku (viz . foto), tak si asi pro příště taky udělám rezervaci . Po rychlém ustlání a přípravě lóží jsme vypálili do restauračky, co byla hned naproti Sokolu a tam jsme si pěkně dali do nosu. Stoly přetékaly jídlem i pítím, hlavně pivkem , jen Peťa byl na dietě, tak si dal vínko a degustoval rovnou z láhve , a my mu trochu pomohli. Pak jsme se vyrazili seznámit s organizátorem bratrem Markem, sympatickým to mladíkem z místního Sokola, ale nějak jsme tam furt nemohli dorazit. Peťa to sváděl na mě a mé prý „výborné“ orientační schopnosti, no nevím, kde byla ta pravda . Ale nakonec jsme bratra Marka našli, dali jsme pár seznamovacích rund a vyrazili do spacáků. Leňa ještě před ulehnutím někdy kolem 1 h ráno stihla vykopnout Láďovi špunt z matrace, tak si Láďa dal s láskou ještě jednou repete nafukování. Nutno pochválit celou naší partičku, vůbec nechrápali, ani neskřípali a necvakali zubama, Peťa tedy říkal, že mě chtěl v noci okřiknout, že se hlasitě bavím, ale pak zjistil, že to nejsem já, tak z toho zase asi usnul.
Ráno bylo nádherně, sluníčko, jasno, budíček asi až v půl 9, myslím, že někteří jedinci vlítli z betlí rovnou na kurty, vidťe Peťo a Pavle, ale zase spát se musí a kluci se dobře vyspali a proto jim to také tak šlo. Nalosovali jsme skupinu, no zdálo se nám docela bijců, ale oni v tom finále, tak nějak byli všichni dost dobří. Při pohledu na smečující hráče naší skupiny jsem se musela Peťi zeptat, zda nemá dojem, že jsme sem přijeli omylem a velkým nedopatřením, a musím říci, že bratr potápka mi jen přitakal. Řekla bych, že jsme měli trochu strach, abychom si neurvali ostudu, když už jsme tam, a tak možná i tohle nás heclo a my hráli , no prostě co to dalo. Jasně , že byly i slabé chvilky, ale zápasy to byly velmi vyrovnané a s nejlepšími v naší skupině jsme prohráli 21:25 a 23:25, a podobně až na jednu výhru , co jsme utrpěli , jsme hráli všechny zápasy. Prohry přišly, ale byly těsné a důstojné a skončili jsme na 7. místě, z celkových 12 týmů. Taky jsme si vysloužili titul mooooc sympatického družstva a to se cení , ne?
Své kvality jsme ukázaly i v místním sklípku, kam jsme po skončení turnaje vyrazili, sice trochu krkolomně, jelikož jsme si po hře dali spací dýchánek a autobus nám ujel, ale nenechali jsme se odradit a společnými silami se zbylými trosečníky, co taky asi spali, jsme dorazili v pravý čas na místo. Degustace byla přímo báječná, Kuba se tam pěkně rozmluvil ?, furt hlásil 2, 3 , 2, 3 (to byly pořadí degustovaných vín),asi chtěl dolít , ale furt se nikdo neobjevoval, Lenka zase furt 3, 5, 3,5 , já jsem se s tím nepárala a vzala to rovnou z koštýře, Pavel ten už se na to nemohl koukat, tak radši odjel kolem 22 h domů a Láďa s Petrem , ty si vystačili sami, co nenalili do hrdla, to si nalili na kalhoty a trika, no partička k pohledání ?. Ba ne, bylo to tam skvělý, dobrá zábava, jen nás všechny mrzelo, že Pavel musel jet, tak jsme si tam vypili něco i za něj a pak nás asi v jednu ráno, či kolik bylo nejstarší bratr Sokola pan doktor, ale nevím, jak se jmenoval rozvážel do Sokola. To tedy klobouk dolů, měli to zmáknutý od začátku do konce. Když jsme všichni dorazili před Sokolovnu,nějak se nám nechtělo spát, tak se ještě zavelel směr bowling a šlo se. Dali jsme partičku , něco málo pití a vyrazili zase směr Sokolovna. Původní plán byl odjet kolem 8, ale nějak to nešlo vstávat. Jen Kuba, to byl ranní ptáče, ten snad už v 7 s bratrem doktorem vyrazil k místnímu jezeru, přeplaval ho jistě několikrát sem a tam a zatímco my jsme ztěžka vstávali, Kuba už nám rozjařen a po rozcvičce dával dobré ráno. Uplně jsme zírali, hned v takovém kamrlíku za tělocvičnou byla pro nás všechny připravena snídaně i ze servisem, no blaho pro naše duše. Po snídani jsme poklidili tělocvičnu a vyrazili směr Mělník. Sice nám ten plánovaný příjezd ve 13 h uplně nevyšel, ale to myslím nebylo tak důležité. Myslím, že důležité bylo, že jsme si moc pěkně zahráli, že ten pocit jsem neměla jen já, ale všichni z našeho mančaftu, že byla sranda a velká pohoda. Takových akcí bych si přála víc a doufám, že se jich alespoň pár ještě podaří…….
Prostě ve Veselí panovalo skutečně veselí, a bez úsměvu myšleno, fakt to měli zorganizované výborně, takže velké díky jim, že to takhle bezva zvládli a velké díky i Vám všem, kdož jste tam byli, že jste měli chuť jet, hrát a vytvořit tu bezva náladu, která tam byla.

Zdraví Eva
...a zde doličné fotografie...