4.mezinárodní Sokol Cup München 2008
I letošní přelom září a října byl ve znamení konání slavností Mnichovského piva, Octoberfestu, a tak jsme ani letos nechyběli. Harakiri se sestavením týmu byly obdobné, ne-li horší než přípravy do Veselí, ale nakonec se myslím opět podařilo sestavit slušnou partičku. Odjížděli jsme 3. října v odpoledních hodinách ve složení: řidič Potápka a osádka Láďa , Eva, a Kája Perlíků vezl kočky Leňu a Álu a náš předvoj Martin a Luboš odfárali už v pátek ráno, aby dříve dorazili a pokochali se krásámi Mnichova. Díky tomu, že byl pátek a Praha totálně přecpaná směrem ven, dali jsme si spicha až u Mekáče někde u Rudný nebo kde. Kája byl prozíravý a hned na parkovišti rozdal vysílačky, abychom si ušetřili kredity, a tak jsme si mohli vesele povídat , no spíš jsme si tak jako dávali signály, kdy bude pauza na čurání a na jídlo, jako vždy. Za pomyslnou hranicí náš vůz vyhlásil soutěž, kdo uhádne, jak dlouho Kája vydrží jet rychlostí 140 km, jelikož Kája známý to širóoon na silnici, nyní kontrolován umírněnou jízdou Peti , musel značně trpět. Výhercem soutěže se stal Peťa, který tvrdil , že Kája pojede max. 5 km touto rychlostí a pak nám zmizí z dohledu. Ano stalo se tak asi po 3 km, kdy nám Kája na předepsané 80 zmizel asi ve 160km z dohledu , pak řka, že to je rychlost pro Němce a že se tam zdržovat nebude. Pak jsme se ale zase našli a Peťa nás se svojí chytrou navigací dovedl až cíli. Náš ranní předvoj byl velmi šikovný , takže když jsme asi kolem 20.30 h přijeli k tělocvičně ve Schwabingu, měli jsme už rozestlané matrace, co nám kluci připravili a opravdu zabrali krásný růžek, kde jsme se všichni uvelebili. No musím říct, že mi opět nevyšly plány, co jsem měla minule, ustlat si u Peťi na karimatce, jelikož matrace už byly rozhozeny a Lenka s Alou zaujali strategické pozice , Peťu si vzali mezi sebe a udělali si z něj vodní postel. Musela jsem si to aspoň vyzkoušet, a skutečně, ty holky se měly !!! 
viz. Foto. Ovšem cca 100 spících hráčů v jedné tělocvičně to je vskutku maso, takže jediný možný způsob přežití je nějaká slušná alkoholická narkóza, kterou jsme si šli hned po rozložení spacáků vyrobit do místní hospůdky. Jelikož kvasnicové pivo se klukům moc nezajídalo, pilo se leccos, od jakéhosi lahvového asi místního pivka, přes Mojita, můj Sex on the beach a jiné míchačky , až po jakési perlivé víno, co Ala s Kájou mysleli, že bude něco jako náš Sekt. Kája objednal šampáňo a když servírka donesla 2 ubohé skleničky, nastalo zklamání v očích, že tedy toho je tak málo, protože Kája se nějak asi ukouknul a místo jednoho litránka objednal sklenku 0,1, tak to bylo skutečně skromné pitíčko, ale nelenil , vedle u sousedů se vzhledl v jiné láhvi a hnedka už stála na stole jiná a celá lahvička už lépe vypadajícího šumivého moku. Tak jsme si tam tak upíjeli za Eura a Peťa z toho furt chodil na záchod a pak se nás dotázal : „ holky, máte taky na hajzlu robertky? No jelikož jsem tam ještě nebyla, zvědavost mi nedala a šla jsem se taky podívat, ovšem nějak mi nedocházelo, proč by chlapi měli mít robertky, ale šla jsem omrknout naše toalety. No u nás nebylo nic. Tak nás ten Petr vyhecoval, že jsme s Álou vyrazily na pánský záchod, vyprovodily všechny návštěvníky a vrhly se k jakémusi automatu, co za 2 eura vydávala tajemná vajíčka. Rychle eura dovnitř a pak hrrrr ven. U stolu bylo samozřejmě pozdvižení, ale vajíčko jsme měly. Jasněže tam nebyly žádný robertky, pouze demonstrativní nákres, co se kam dává . Překvapení jsme rozdělali až u stolu, a z vajíčka vypadl jakýsi barevný gumový kroužek s výstupky kolem dokola a s takovým válečkem.Při bližším ohledání jsme zjistili, že kroužek se dá přes váleček zapnout a vibruje. Každý si tak mohl udělat svou představu o tom, co to asi tak je, jedni tvrdili krásný prstýnek , jiní jakási erotická pomůcka,další pěkná gumička do vlasů, taky Ala říkala, že s ní bude v sobotu hrát, ale nehrála, jelikož se to nějak ztratilo, či kam to přišlo . Tak hergot kdo to máte ?? No a tak jsme tento pěkný kousek z Mnichovských pánských záchodů bohužel nedovezli, tudíž asi už kvůli tomu tam budeme muset jet i příští rok. Tak tedy asi po 1 h jsme vyrazili směr spát, kluci se ještě cestou nefutrovali Kebabem, ale fakt vynikajícím a zalehli jsme do spacáků. No skoro jsem měla pocit, že jsem na sobotu vůbec nezaspala a asi jsem nebyla jediná, to se prostě nedalo. Půl tělocvičny hrápalo, půl prdělo a všichni dohromady kecaly a střídavě chodili z a do tělocvičny,ale tak to tam holt chodí a všichni na tom jsou ráno stejně, jen ta naše Alinka, té asi nebylo úplně dobře, asi jí Kája těch bublinek nalil dost, ale pak to Alík zkušeně rozehrál. Jako tradičně bylo 18 družstev, 3 skupiny po 6. První skupina se nám zdála být těžce našláplá, ovšem zase jsme se možná moc báli. Hrálo se nám v sobotu dobře a až snad na jeden set všechny sety byly hodně vyrovnané, a tak se stalo, že jsme do dalšího dne postoupili z 2. místa ve skupině, ovšem to jsme poslední zápas hráli od 22.15h. Po dohrání jsme byli dost hotový, ale přesto jsme si neodpustili pocourat se po Festu, ale dlouho nám to nevydrželo. V tělocvičně jsme dopili zásoby a padli za vlast. Myslím, že kdyby po nás šlapali, nikdo nic nevěděl, tak jsme byli tuhý. V neděli jsme hráli tedy o 4-6. místo a nějak jsme měli výpadky ze hry, takže nakonec jsme uhráli to 6. místo, ale i tak to byl velký úspěch v zahraničí. Kolem 16 h jsme potřásli rukou bratrům z Mnichova a asi kolem páté vyrazili směr Mělník. Cesta byla nějak dlouhá,dorazili jsme asi kolem jedenácté večer, ale důležité bylo , že jsme dojeli všichni v pořádku. Myslím, že to byl opět jeden z povedených turnajů, ostudu jsme tam neudělali, dobře si zahráli i se pobavili a tak přátelé , kamarádi vzhůru k dalším lepším výsledkům na tomto mezinárodním turnaji. Díky všem opět za účast a přispění k dobré náladě a pohodě.
Zdraví Eva